english
česky

Detail autora a skladby

Antonín Dvořák

Narozen: 8.9.1841 Nelahozeves
Zemřel: 1.5.1904 Praha

Externí odkaz

Ukázky Životopis Dílo Literatura Obrázky
 

Životopis

Český skladatel, violista, dirigent a pedagog. Pocházel z venkovského rodu šenkýřů, řezníků a chalupníků.  Otec hrál na housle a na citeru a složil několik drobných tanečních kousků. Na podzim roku 1854 byl poslán do Zlonic, kde byl žákem místního učitele, varhaníka a vedoucího dechové kapely Antonín Liehmanna (ve hře na violu, klavír, varhany). V roce 1956 pokračoval ve studiu generálbasu a hry na varhany u kantora Franze Hanckeho v České Kamenici, potom absolvoval dvouletý kurs varhanické školy v Praze (říjen 1857 - červenec 1859). Od sklonku roku 1959 hrál violový part v pražské kapele Karla Komzáka. Od roku 1865 kapela přešla do orchestru Prozatímního divadla v Praze.  Dvořák byl zpočátku jediným violistou tohoto orchestru, řízeného od roku 1866 B. Smetanou. Strávil v něm 9 let, kromě toho si přivydělával soukromým vyučováním hudbě a hrou na klavír v měšťanských domácnostech. V lednu 1873 se stal doprovazečem domácích pěveckých produkcí zámožného obchodníka Jana Neffa a jeho paní. Na konci téhož roku se oženil s mladší dcerou zlatníka Čermáka Annou. V roce 1974 byl přijat na místo varhaníka u sv.Vojtěcha na pražském Starém Městě. Jelikož na návrh J. Brahmse obdržel z nadace pro mladé umělce rakouské státní stipendium 400 zl. ročně (na roky 1875-78), již od roku 1877 se mohl cele věnovat komponování. V průběhu 80. let se stal  i v zahraničí uznávaným skladatelem, a to především v Anglii, kde vzbudily velkou pozornost jeho Slovanské tance a zvláště Stabat mater. Na několikerých zájezdech zde dirigoval premiéry některých svých stěžejních děl. Od svého švagra hraběte Kounice zakoupil pozemek poblíž Příbramy (1884), kde si zřídil letní sídlo (Vysoká). V únoru 1887 přijel do Prahy Petr Iljič Čajkovskij, se kterým Dvořák navázal přátelský vztah a akceptoval jeho pozvání k hostování do Ruska. Na počátku 90. let se mu dostalo několika významných společenských poct. Byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění (1890), promován na doktora hudby (Doctor of Music) na universitě v Cambridge (1890), prohlášen doktorem filozofie honoris causa na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1891 byl jmenován profesorem skladby, instrumentace a nauky o hudebních formách na pražské konzervatoři. K jeho nejvýznamnějším žákům náleželi J.Suk a V.Novák, O. Nedbal a J. Fučík. Závěrečné období života Dvořákova bylo předznamenáno jeho jmenováním ředitelem National Conservatory of Music v New Yorku (září 1892 až duben 1895). Po návratu stanul na vrcholu svých společenských i uměleckých úspěchů (umělecký ředitel pražské konzervatoře), řídil zahajovací koncert orchestru České filharmonie (4.1.1896), jenž Dvořákovy skladby od počátku pravidelně zařazoval do svých programů. Skladatelova komorní tvorba se stala kmenovým repertoárem Českého kvarteta. Velkolepá byla oslava jeho šedesátin v Praze, umírá neočekávaně po necelých třech letech, raněn mozkovou mrtvicí. Byl pochován na vyšehradském Slavíně.

 

Dílo

A. Dvořák skládal orchestrální (9 symfonií, tři koncerty s orchestrem, pět koncertních ouvertur, pět symfonických básní), komorní (14 smyčcových kvartetů, smyč. kvintety, smyč. sextet, klavírní tria, kvartety), klavírní, vokální, velká vokálně instrumentální a jevištní díla.    

 

Symfonická tvorba:

Symfonie č. 1 c moll, \"Zlonické zvony\",

Symfonie č. 2 B dur

Symfonie d moll, op.70 (1884-85)

Symfonie G dur op.88 (1889)

Symfonie e moll op.95, \"Z nového světa\" (1893)

 

Orchestrální:

Smyčcová serenáda E dur (1875)

Symfonické variace, 1877

Serenáda, op. 44 (pro dechové nástroje, violoncella a kontrabasy)

Sovanské tance (I. a II. řada, 1878, 1887) /pův. verze pro klavír na čtyři ruce/ 

Slovanské rapsódie, op. 45 (č. 1. - 3, 1878)

Česká suita pro orchestr (1879)

Pražské valčíky (1879)

Legendy (pův. verze pro klavír na čtyři ruce, 1881)

Scherzo capriccioso (1883)

Příroda, život a láska (1891) – cyklus symfonických básní (též: V přírodě, Karneval, Othello)

Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek – symf. básně na básně ze sbírky Kytice K. J. Erbena

Suita A dur „Americká“ (původně pro klavír sólo)

Píseň bohatýrská, symfonická báseň op.111 (1897)

 

Komorní:

Smyčcový kvintet a moll op.1 pro 2 housle, 2 violy a violoncello

Smyčcový kvartet d moll op.34, 1877

Smyčcový kvartet Es dur, op. 51 (\"Slovanský\",1879)

Klavírní kvartet Es dur, op. 87

Kvintet A dur pro klavír, 2 housle, violu a violoncello (1887)

Klavírní trio „Dumky“, op. 90

Sonatina pro housle a klavír G dur, op.100

Smyčcový kvartet F dur, op. 96 (\"Americký\", 1894)

Smyčcový kvartet G dur (1895)

Smyčcový kvartet As dur (1895)

 

Vokální skladby:

Cypřiše, písňový cyklus na texty G. Pflegera-Moravského (1865)

Moravské dvojzpěvy pro soprán a alt s průvodem klavíru (1876)

Večerní písně na slova Vít. Hálka (1876)

Cigánské melodie (1880, pův. na německý překlad básní Adolfa Heyduka), 1881 s českým textem, č. 4  „Když mne stará matka“

Písně milostné, 1888

Biblické písně, op. 99 pro nižší hlas a klavír na texty z Bible kralické

 

Klavírní:

Silhouetty. Dvanáct klavírních skladeb, op. 8

Mazurky, op. 56

Ze Šumavy, op. 68 – pro čtyřruční klavír (č. 5 „Klid“)

Poetické nálady, op. 85

Humoresky, op. 101 – obsahuje světoznámou humoresku (č. 7, v Des dur)

 

Koncertantní:

Romance pro housle a klavír (nebo orchestr), op. 11

Mazurek pro housle a klavír (nebo orchestr), op. 49

Koncert g moll pro klavír a orchestr, op. 33

Koncert a moll pro housle a orchestr, op. 53

Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 h moll, op.104

 

Operní:

Král a uhlíř (1874)

Tvrdé palice (1874), komická opera

Šelma sedlák (1877) – komická opera

Dimitrij (1882, několikrát přepracováno), na libreto M. Červinkové Riegerové

Jakobín (1887-88, na libreto Marie Červinkové Riegerové)

Čert a Káča (1898-99, libreto: Adolf Wenig)

Rusalka (1900, libreto Jaroslava Kvapila)

Armida. Zpěvohra o 4 dějstvích na libreto Jar. Vrchlického (1902-3)

 

Vokálně instrumentální:

Hymnus (Dědicové Bílé hory), kantáta (1873, na text Vítězslava Hálka) pro smíš. sbor a orch.

Stabat mater, op. 58 (1876-77), duchovní kantáta pro sóla, sbor a orchestr 

Te Deum, op. 103 (1982)

Svatební košile, kantáta na báseň Karla Jaromíra Erbena, 1884

Svatá Ludmila, oratorium na text J. Vrchlického, op. 71 (1885-86)

Žalm 149., op. 79 pro smíšený sbor a orchestr

Mše D dur, op. 86 (1887) pro hlasy s průvodem varhan

Rekviem, op. 89 (1890) pro sóla, sbor a orchestr

 

  

 

Literatura

O.Šourek: Život a dílo Antonína Dvořáka. 4 sv., Praha 1954-1957. -  A.Sychra: Estetika Dvořákovy symfonické tvorby. Praha 1959. - J. Berkovec: Antonín Dvořák, Praha 1969. - Burghauser: Antonín Dvořák, Praha 1985. - A. Čubr: Malý průvodce dílem Antonína Dvořáka. Praha 1986. - Jiří Berkovec: Život plný hudby. Vyprávění o Antonínu Dvořákovi, Praha 1986. - J.Burghauser: Antonín Dvořák. Tematický katalog, Bärenreiter Editio Supraphon, Praha 1996.

 

Ukázky


Biblické písně, op. 99, V. Bože! Bože! Píseň novou...
Info Info
Přehrát Audio

Supraphon (P)Supraphon 11 1821-2211 www.supraphon.cz

Rusalka, op. 114, 3. dějství – „Necitelná vodní moci“
Info Info
Přehrát Audio

Supraphon (P)Supraphon 11 2252-2631 www.supraphon.cz

Polednice. Symfonická báseň podle K. J. Erbena, op. 109
Info Info
Přehrát Audio

© © 1995 (P) SU 0199-2011

Dumky, trio pro housle, violoncello a klavír c moll, op. 90, 1. Lento maestoso – Allegro  vivace
Info Info
Přehrát Audio

Supraphon (P)Supraphon 11 1561-2131 www.supraphon.cz

Obrázky

 

Antonín Dvořák

 
 

1900: Rusalka, op. 114, 3. dějství – „Necitelná vodní moci“ 1904: Její pastorkyňa, 3. jednání, 10. výstup „Ještě jsem tu já“ 1907:  Pohádka léta. Hudební báseň, op. 29, 4. V moci přeludů 1907: O matince, op. 28, 1. Když byla matinka ještě děvčátkem 1910: Pan. Báseň v tónech o pěti větách, op. 43, II. Hory 1918: Taras Bulba. Rapsódie pro orchestr, 2. Smrt Ostapova 1919: Zápisník zmizelého pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír, XVII, XVIII 1926:  5 Études de Jazz, č. 5 “Kitten on the Keys“ 1928: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, 3. Moderato 1928: Křížová cesta. Variace pro velký orchestr, op. 24, VIII. Moderato assai, IX. Allegro 1929: Start. Symfonické allegro pro velký orchestr 1929: Matka. Čtvrttónová opera o 10 obrazech, op. 35, I. „Potěš ťa Pánbů, súsede 1938: Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry a tympány, 1. Poco allegro  1939: Suita pro hoboj a klavír, op. 17, III. Moderato 1939: České madrigaly. Osm madrigalů pro smíš. hlasy, H. 278  – 6. „Chceme my se chceme, ale potajemně“ 1944: Sonáta pro housle a klavír č. 3, 4. Lento. Moderato. Allegro 1880: Leoš Janáček: Zápisník zmizelého 1880: Leoš Janáček 1906: Josef Suk 1870–1949: Vítězslav Novák 1879–1935: Otakar Ostrčil 1933: Bohuslav Martinů 1893–1973: Alois Hába 1900: 1. pol. 20. stol. I 1905: 1. pol. 20. stol. II 1910: 1. pol. 20. stol. III 1915: 1. pol. 20. stol. IV 1920: 1. pol. 20. stol. V 1925: 1. pol. 20. stol. VI 1930: 1. pol. 20. stol. VII 1935: 1. pol. 20. stol. VIII 1940: 1. pol. 20. stol. IX 1944: 1. pol. 20. stol. X
1900
1900
1910
1920
1930
1940
1945

  Aktuálně vybrané období: 1. polovina 20. století (ca 1900-1945)   

Středověk
Renesance
Baroko
Klasicismus
1. polovina 19. století
Období po roce 1860
1. polovina 20. století
Období 1945–1989